Ve skalnaté příhraniční krajině jižního Žitavska naleznete Kurort Oybin, malou lázeňskou obec, která má něco přes 1 100 obyvatel. Zde se nad kotlinou zvedá 513 metrů vysoká zalesněná hora Oybin, který prý byla kdysi dávno pohanským kultovním místem. Dnes je hora s pozůstatky hradu a kláštera cílem turistických cest. Některé hrázděné domy jsou zdobeny erbem, ne že by patřili šlechticům; jde zde o jakési turistické logo – znak je jednoduchý, dvě zkřížené nahrubo osekané dubové větve – řečené ostrve. To nás ovšem zavede ihned do české kotliny a do středověku.

Místo bývalé slávy

Hned na začátku řekneme, že hradní objekty na skále velice chátraly. Rozsah škod byl tak velký, že hrozilo uzavření celého objektu, a tak zde v 90. letech 20. století proběhla velká rekonstrukce. Došlo ke zpevnění zbytků hradních budov, místo lesních cestiček jsou schodiště a pevná zábradlí,  – vše velmi citlivě, snad až na příliš moderní prodejnu lístků. Oybin byl poprvé připomínán k roku 1258 jako místo ve správě pánů z Lipé, kteří byli žitavskými kastelány a pocházeli ze slavné a mocné severočeské šlechty pánů z Ostrve – odtud dvě zkřížené dubové větve v erbu. Historie Oybinu je spjata se založením města Žitavy, Byla a je místem trojzemí, kde se dělí německo-česko-polské území. Málokdo dnes ví, že to starobylé město plné památek, které vystavěl Přemysl Otakar II., patřilo i se svým okolím českému království. Teprve roku 1412 byla připojeno k Horní Lužici a od českých zemí bylo definitivně odděleno roku 1635. Že to vše připomíná naše dějiny svědčí i to, že v okolí Žitavy leží u městečka Ostritz v údolí Marienthal bývalý klášter, založený roku 1234 českou královnou Kunhutou, manželkou Václava I. I sem si můžete udělat poznávací cestu. Celý objekt byl však v baroku přestavěn, takže původní stavbu tam už nepoznáte. Vraťme se však k Oybinu Pánové z Lipé jako první vystavěli na Oybinu své kamenné sídlo. Na místě dřevěného hrádku postavili roku 1270 kamenný hrad, ale o jedenáct let později ho nechali zbořit žitavští měšťané jako sídlo loupeživých rytířů. Roku 1311 dal mocný pán Jindřich z Lipé místo znovu opevnit. Ale to už na scénu nastoupil vládce slavnější a mocnější.

Český král a římský císař Karel IV.

Ten v roce 1364 nařídil, aby žitavští vybudovali na vrchu císařský palác. Císař jezdil do královského města Žitavy z důvodů strategických, ale i osobních. Ve Francii se zhlédl v novém řádu a chtěl ho mít také na svém území. Byl to řád celestinů. Mnichy chtěl původně usadit v Praze, ale ta byla pro ně příliš rušná. Proto pro ně začal budovat klášter a kostel. Monumentální stavbu kláštera a pak i kostela zadal staviteli nám dobře známému – Petru Parléřovi, po jeho smrti ji dostavěl Matyáš z Arrasu. Znamení jejich hutí se dodnes dají najít na kamenných blocích zbytků gotického kostela. Katedrála je vestavěna do skály, a po jejím zničení zůstaly obvodové zdi, klenutá chodba s vyhlídkovými okny, stavba pouze nemá střechu. Tou je po mnoho staletí obloha. Kostel byl dostavěn už v roce 1384 a byl zasvěcen našemu patronu sv. Václavovi. Pro zajímavost – byl stavěn podle architektonického projektu pražského kostela u Apolináře. Takže vše tady připomíná matičku Prahu. Mniši psali knihy, zabývali se vědou, skládali hudbu. I přes nepřízeň dalšího osudu se některé cennosti, které vytvořili, zachovaly dodnes.

Co přežilo

Místo bylo poničeno za husitských válek, husité však hrad nedobyli. K dalšímu ničení došlo za odboje českých stavů proti Habsburkům. V polovině 16. století klášterní život ustal a odešel odtud poslední mnich. Sasko se stalo útočištěm protestantů. V blízkosti Žitavy vybudovali čeští evangelíci pod patronátem hraběte Zinzendorfa své skutečné útočiště, město Herrnhut, česky Ochranov. Na Oybin přišla pohroma v podobě velkého požáru, který ho zcela strávil roku 1577. Ruiny paláce, kláštera i kostela propadaly zkáze dál I když po požáru se uchovala velká část kostela, vládu nad ruinami převzala příroda. A když sem v čase zájmu o romantiku a prvního cestování zavítali na přelomu 17. a 18. století první romantičtí malíři, nemohli si přát velkolepější pohled. Gotické oblouky se vypínaly nad hřbitůvkem. Tím objevili Oybin pro veřejnost. Vystoupáte bez problému na vršek. Nahoře budete odměněni za tu chvíli námahy. Malé muzeum připomene Karla IV. víc, než některá místa u nás. Takže si připadáte „jako doma“. Je zde i trvalá expozice keramických kachlů, pozoruhodné zbytky gotických i renezančních kamen. První, co vás zaujme, je malý hřbitov s renesančními náhrobky, dodneška se na něm pohřbívá. Nečekáte ho na zalesněné hoře. Odnepaměti sem byla vynášena těla mrtvých z vesnic pod vrchem. Starobylá restaurace připomene čas romantických výstupů.

Chorály a knihy

Každý, kdo sem přijde, si odnáší zvláštní pocity – dotek středověku je zde silný. Oybin je schopen vrýt se do paměti návštěvníka asi tak jako největší atrakce světa. Pro oživení romantického místa se koná po celý rok mnoho akcí, hlavně rytířských her a turnajů. V podhradí pro ně bylo zbudováno kolbiště s tribunami.
Prostředí dokonale evokuje 14. století, a na návštěvníka čeká i noční překvapení. Za svitu pochodní ze tmy vystupuje průvod mnichů celestinů, jejich hábit má na hrudi vyšité velké písmeno C. Procházejí hřbitůvkem, pokračuje křížovou chodbou kostela; mniši se shromáždí na nádvoří bývalého císařského paláce a zpívají. Možná ten chorál Subvenite sancti, kdysi dávno ho zde složili podle základu gregoriánského chorálu a stal se jednou z částí skladby Tolštejnské requiem od současného českého skladatele Igora Heinze. Kromě hudební produkce celestini opisovali a psali knihy. Je známo, že jejich slavná knihovna, kterou na hradě ukryli před rozvášněnými husity, byla tajně převezena do Prahy a stala se základem naší univerzitní knihovny. První průvod mnichů, který dal vzniknout tradici, se konal již v polovině 19. století. Jenže takovým věcem nepřála první ani druhá světová válka, pochopitelně ani éra socialismu v bývalé NDR. Koncerty vážné hudby se zde ale provozovaly i tehdy. Že to bylo místo pro hudbu jako stvořené svědčí i fakt, že zde známý český ansámbl Pražští madrigalisté v roce 1975 natočil vůbec první televizní hudební film, který získal světová ocenění. Mniši se sem „vrátili“ až v roce 1991, jejich průvody se od května do září opakují každé dva týdny.

Svatební kostelík v obci

Hned při výstupové cestě k hradu najdete dřevěný evangelický kostelík zvaný horský (Bergkirche). Byl vystavěn v roce 1709 a rozšířen v letech 1732 až 1734. Protože stojí na příkrém svahu, podlaha stupňovitě klesá na způsob hlediště antického divadla. Takových už mnoho není. Uvnitř je vymalovaný lidovou malbou, na jehož výzdobě se podíleli malíři ze severních Čech. Dodnes slouží pro svatební účely, prý manželství zde uzavřená, vydrží. Co jen osudů se tady odehrávalo… Tady se traduje pověst o dívčím skoku. Jedna bohabojná dívka se vypravila rozjímat do kostelíka na skále, ale přepadl ji oybinský mnich a nešlo mu, jak se říká, jen o polibek. Děvče se modlilo za záchranu. Když skočilo ze skály, nic se mu nestalo, na rozdíl od mnicha, který nepřežil. Další dvě legendy se váží k jeskyni ve skále pod kostelem. Podle jedné pověsti se zde ukrýval před nástrahami světa mnich poustevník, podle jiné zde král uložil svůj poklad.

Doveze vás sem úzkokolejka

Už od roku 1850 až dodnes spojuje Oybin se Žitavou úzkorozchodná železnice, i proto je místo tolik vyhledávané. Historická mašinka s několika vagóny přiváží denně návštěvníky. Mezi místními se pro lokálku vžil název, „vlak, který nespěchá“. Desetikilometrová trať trvá tři čtvrti hodiny. Každý pasažér si tak může prohlédnout Žitavské hory, uvidí je skoro celé, protože je to nejmenší pohoří v celém Německu. Ale i lužické vesnice s malebnými patrovými hrázděnými domy. V městečku dokonce existuje i muzeum této dráhy. Našinec si prohlédne i „Temné hodiny nepočítám“je napsáno na slunečních hodinách, kolem kterých půjdeme při naší procházce lázeňským místem. A chtělo by se říci, že to je vhodné motto celého tohoto kraje, kterým prošly dějiny. Ano, proč počítat temné hodiny…

Infobox: Vstupné na hrad 4 Eura Úzkokolejka z Žitavy přes Oybin do Lázní Jonsdorf (nejezdí jen v prosinci a lednu) Turistický „Expres“, doprava po silnici z okolních městeček (od dubna do října) (Program na internetové adrese: www.oybin.com.)

Poznámka editora: Další články o cestování nalezente v rubrice webu CTPress ...     | Klikni a uvidíš !!! | 

žádné příspěvky