Pokud je někomu jméno pana profesora Livieratosa neznámo, je vhodné připomenout, že se jedná o profesora vyšší geodézie a kartografie z university v řecké Soluni, tj, místa odkud k nám před mnoha lety přišli šířit kulturu bratři Cyril a Metoděj. Profesor Livieratos je zakladatelem Řecké kartografické společnosti (1994) a Národního centra pro mapy a kartografické dědictví – Národní mapová knihovna (1997).  

Kartografické barvy na této akci hájili autor tohoto příspěvku s jeho kolegyní Monikou Čechurovou z katedry geografie při Západočeské universitě v Plzni, dále jeho doktorand Petr Přidal a slovutný olomoucký profesor Vít Voženílek, doprovázený svými dvěmi diplomantkami,  který vedl jednání v sekci. Jednání v počtu 30ti příspěvků probíhala v celkem sedmi sekcích a bylo zaměřena  na staré mapy počínaje otcem kartografie Claudiem Ptolemaiem až po poměrně nedávnou současnost, dejme tomu koncem 19. století. Zde se naskýtá zajímavá úvaha, co je to vlastně stará mapa, od kdy je historickým dokumentem své doby ??? 

Kolega  Přidal, zvaný Klokan, seznámil plénum se svojí představou doktorské disertace založenou na presentaci starých map „dlaždicovou“ technologií. Veverka  s Čechurovou přednesli referát z oblasti výzkumu přesnosti map třetího vojenského mapování, který se zabýval rozborem kartometrických vlastností zřejmě nejproslulejšího státního mapového díla rakouské kartografie, které se u nás používalo až do roku 1956.

Ostrovní město Benátky je velmi pohostinné a právem patří mezi nejkrásnější města Evropy. Ve středověku byly centrem Benátské republiky, obchodní a sklářskou velmocí. Dnes Benátčany živí kolem 12 milionů turistů, které město každoročně navštíví. Zajímavostí je, že město leží v mělké laguně a veškeré budovy stojí na stovkách dubových  pilířů, které v mořské  vodě zkameněly. Centrem Benátek je čtyři km dlouhý a  70 m široký Canal Grande s hustou lodní dopravou všeho druhu, ostatně v Benátkách nenajdete jediný městský autobus, tady se jezdí zásadně po vodě. K tomu si přimyslete cca 400 mostů a 1500 budov. Nejznámějším mostem je Ponte di Rialto a ujít si nesmíte nechat největší pamětihodnost, kterou je historické náměstí s katedrálou sv. Marka a sloupem se symbolem Benátek -  kamenným lvem.  Ujít si pravděpodobně necháte svezení gondolou, plavba opravdu není laciná. Zajímavostí je černá barva gondol a jejich v podélné ose zakřivený tvar, gondoliér totiž stojí na zádi lodě excentricky a protože má jedno pádlo tak by se symetrická  loď  točila kolem dokola.

Z historie Benátek nás může zaujmou skutečnost, že po bitvě u Slavkova a vítězství Napoleona se staly francouzskou državou, po jeho pádu roku 1815 byly připojeny k Rakousku. To vyvolalo v Benátkách povstání, které zpacifikoval dělostřeleckou palbou nám dobře známý rakouský vojevůdce českého původu Václav Radecký. Roku 1866 se Benátčané spojili s Itálii.  

   Kromě prohlídky Benátek se doporučuje výprava na ostrovy. S Monikou jsme sice plánovali po vzoru slavného Benátčana Marka Pola výpravu do končin kam ještě nevstoupila noha Evropana, bohužel v Benátkách pro objevitelské plavby tohoto duchu nejsou vhodné podmínky, tak jsme se spokojil s návštěvou ostrovů Murano a Burano, kde je po staletí  soustředěna výroba světově proslulých zrcadel a skleněných ozdob a šperků a krajkami zdobených obleků. Kdysi proslulá benátská křišťálová zrcadla a lustry se zde již však nevyrábějí, jejich slávu zlomila konkurence českých sklářů z Nového Boru. 

Oba ostrovy jsme díky navigačním schopnostem Moniky bez problémů objevili, náš úspěch poněkud snížil fakt, že na ostrovy jezdí jediná lodní linka a tak je nelze minout. Pokud ale nastoupíte na jinou linku, skončíte na hřbitově, kterému je vyhrazen třetí největší  ostrov benátské laguny.

       Závěrečnou zajímavostí je, že na blízké letiště Marco Pola můžete z Benátek jet za hříšný peníz taxíkem nebo za pár euro lodní linkou

žádné příspěvky