Jan Révai uvítá Nový rok s manželkou v Paříži
Jaromír Tůma (text) Jiří Koželuh (foto)
- 29. prosinec 2008, 07:35:37
Jan Révai je příjemný společník, pravý opak své nejznámější televizní postavy, křiváka Roberta Krátkého ze seriálu Velmi křehké vztahy. Už při první zmínce o nadcházejících svátcích se naše muzikálová naděje, jejíž rejstřík se poslední dobou rozvíjí do univerzálních hereckých poloh, přímo rozzářila.
„Tyhle odpočinkové dny přímo miluju, protože ze člověka všechno spadne, nikdo nevolá kvůli práci, nikdo nikoho nehoní,“ řekl a na potvrzení jeho slov mu pětkrát do hodinky bzikl mobil. V prostředí vinotéky VINI Italia na Praze-Břevnově mu to nemohlo pokazit náladu, zvláště když mu fundovaný vedoucí prodejny Ota Heinsch věnoval italskou obdobu nových vín z letošní sklizně, Novello di Teroldego z Dolomit.
„Vydrží vám až do příštího roku,“ ujišťoval a přidal několik cenných rad, jak ukládat lahve, obvykle dárky od vděčných pořadatelů a diváků, které se mladému herci doma hromadí, neboť sám si je prý neotevře. Na stůl putují hlavně u příležitosti milých návštěv.
Jan Révai přiznává, že k vínu se dostal později, až po prozkoumání chutí piva a slivovice, ale už umí rozlišit, kdy po čem sáhnout: „Skleničku vína si dám ve vaně, pivo si beru k televizi.“ Jeho zvyky zřejmě dostávají pravidelný řád od roku 2007, kdy vstoupil do svazku manželského, ale i společné domácnosti s televizní reportérkou Danielou Urbánkovou.
Vánoce co nejblíž, Silvestr co nejdál
Jaké pocity spojujete s vánocemi?
Vzpomenu si, jak jsem je prožíval doma u rodičů. Kladenským sídlištěm se nesla vůně cukroví, kuby a ryb a z paneláku ve 3. patře se dalo pozorovat, jak si všechny rodiny počínají stejně, jenom někde už byl stromeček rozsvícený a jinde se čekalo na večer.
Jak budete slavit letos?
Ve dvou, nepočítám-li naše dvě kočky. V následujících dnech pak půjdeme navštívit rodiče, moje i manželky, setkáme se s příbuznými. U nás bude mít hlavní slovo žena, já nanejvýš dostanu úkoly, jako je škrábání brambor. Ale už jsem se dozvěděl, že letos budeme mít červeně zdobený stromeček, zatímco loni jsme měli staročeský se slaměnými ozdobami.
Co půjde na štědrovečerní stůl?
Kapr asi ne, ten bude na druhý den u maminky, ale určitě bude vánoční kuba, toho se držím. Mně by nevadilo ani to bezvadné jídlo, které mi včera dala na stůl manželka. Byla to nějaká ryba zapečená v zelenině a když jsem to pochválil, žena, mimochodem skvělá kuchařka, pravila: „Tak teď už ti to můžu říct, já to koupila mražený v supermarketu.“
Tabuli v nějaké dobré restauraci si nedovedete představit?
Já jsem člověk s velkou fantazií, takže si dovedu představit cokoliv, ale tohle nás čeká na Silvestra, kdy se chystáme do Paříže. Jedeme sami autem, hotel jsme si našli přes internet a chceme jen relaxovat a poznávat město, ve kterém jsem ještě nebyl, i když Francii znám. Už máme koupené lístky do Moulin Rouge a k večeři si budeme dopřávat tamní dokonalá vína. Já totiž nerad trávím Silvestry u nás, protože jsou takové hektické, raději si v Thajsku sednu na pláž a řeknu si – hele, dneska je Nový rok!
Co tě pálí na jazyku
Jakým vínům, jaké kuchyni dáváte přednost?
Vína mám raději červená a nasládlá, ale nepohrdnu ani bílými, sekty vybírá manželka a tam není co řešit: jednoznačně u ní vyhrává Bohemka! Jídla mám rád pálivá, ostrá, proto vyhledávám především thajskou a mexickou kuchyni. Ale chutnají mi i česká jídla, třeba svíčková, španělský ptáček se špenátem…
Na vaší postavě to není vidět…?
To vůbec neřeším, sním všechno, co mi kdo dá pod nos a v jakémkoliv množství, třeba i v noci po představení. Zatím mi to můj metabolismus dovolí a protože už netancuju, nemusím se tolik hlídat, stačí, že si sem tam chodím zacvičit, hraju hokej a jezdím na koni.
Vinařská turistika vás neláká?
Tak byl jsem už ve vinném sklípku někde u Mikulova a pil jsem tam velice dobrá vína. Obdivuju povídání nad vínem, tu múzu, tu filosofii. Vidím to až jako vášeň a věřím, že mě takové poznávání vína ještě čeká.
Chápu, teď jste maximálně vytížený a do vinice se dostanete leda pohledem od volantu, ale i tak jste si jistě udělal názor na vinice jako součást krajiny…?
Působí na mě velice pozitivně. Do přírody jsem utíkal z paneláků, to ve mně zůstalo. Koupil jsem dům v přírodě, vlastním koně a jednou snad dojde i na tu vinici, která se dá tak krásně namalovat, vychutnat, vydýchat… Je to takový můj sen.
Zatímco „domácí pán“ prodejny VINI Italia Ota Heinsch (vpravo) úspěšně obrací Jana Révaie na vinařskou víru, Jaromír Tůma pro vás pořizuje zápis.
|