VímeVíte

S předmětem topografická a tematická kartografie se setkají studenti ve všech formách studijního programu geodezie a kartografie na fakultě stavební ČVUT v Praze, ale nejenom jim je určeno dvě stě stránek nasycených informacemi o kartografických dílech, o jazyku mapy, o generalizaci, o topografických a zeměpisných mapách, o zobrazení mapových prvků, o vývoji kartografie, o tematických mapách, také však o tvorbě a o hodnocení map, dále o informačních fondech, o kartometrii a souřadnicových výpočtech. Ze začátku se musí čtenář nejdříve probrat definicemi kartografie, seznat související obory, najít místo pro kartografii v soustavě vědních oborů a ujasnit si její strukturu. Při pročítání stránek o kartografických dílech nezapomeňte zbystřit pozornost u přehledů českých atlasů, kde jsou uvedena i čerstvá díla jako jsou Atlas podnebí, Satelitní atlas pyramid a Česko Ottův historický atlas.

Ti, co se chystají psát učebnice a nebo jiné poučné texty, by si měli všimnout v popisovaném díle častého zařazování autorských poznámek a přemýšlet o jejich používání. Poznámky nepřehlédnete, neboť je najdete ve většině z osmnácti kapitol a autoři se často nespokojili jenom s jednou poznámkou, ale klidně jich nasázeli i více do jedné kapitoly. Je vhodné poznamenat, že poznámky čtenáře upozorňují na skutečnosti, jež autoři získali jednak při studiu literatury nebo v případě Veverky dlouholetými zkušenostmi a v případě mladší Zimové zase zásluhou vlastních skvělých postřehů. Pro příklad, jak poznámky vypadají, uveďme jednu takovou glosu, která poznamenává, že v topografických mapách z území České republiky je uvedeno asi 900 000 geografických názvů, z nichž nejstarší a nejstabilnější jsou názvy vodních toků.

Největší díl více než jedna pětina z celkového počtu stran publikace je věnován vývoji kartografie. Tady se autoři vyznamenali zařazením dalších vysvětlujících glos, jež nazvali Zrcadlo doby. Z těchto toulek českou minulostí se čtenář nepostižený náročností přísných pedagogů - dějepisců na základních a středních školách alespoň trochu nasměruje mezi letopočty historických událostí a životů významných osob. Vývoj kartografie je v knížce popisován dokonce ve čtyřech kapitolách včetně té, která byla pojmenována jako Soudobé topografické mapy, neboť i ta začíná rokem, kdy většina čtenářů ještě nežila konkrétně rokem 1953.

O mezinárodních aktivitách ať už o mapách světa nebo účastí českých kartografů v mezinárodních institucích a v projektech se dozvíte na čtyřech stránkách další samostatné kapitoly. Více 25 stran je věnováno ve stejně nazvané kapitole tématickým mapám. Na konci této kapitoly se dozvíte i několik důležitých informací o autorském právu v kartografii. Pokud jste si až dosud mysleli, že hodnocení kartografických děl je pro každého hračka spočívající v opakovaných pohledech na hodnocenou mapu a za pár minut sepsaném úsudku, tak to není pravda. Stačí si přečíst jen pět stránek ve skriptech věnované této problematice a najednou se vám z úsudků a z odsudků stane věda, kterým ostatně hodnocení kartografických děl je. Vědou je samozřejmě i kartometrie, leč na studium měření na mapách si vyhraďte celý večer, kdy budete číst 17 stránek. Závěr publikace patří kapitole souřadnicové výpočty a na ni navazující kapitole o kartografickém kalkulátoru MATKART.

Svého času byla populární hláška sportovního komentátora Karla Mikysky, který údajně před třemi desítkami let při přenosu z krasobruslení zalitoval, že bohužel ne všichni televizní diváci mají barevné televizory. „Škoda, viděli byste, že tanečník bruslí v černém a jeho partnerka je v bílém,“ řekl komentátor. A tak zbývá jen dodat, že je škoda, že skripta nevyšla barevně nebo alespoň s barevnou přílohou nebo s cédečkem. Viděli byste, že v barvě by to bylo zajímavější. Snad někdy příště. Chce se mi napsat v návaznosti na Karla Mikysku, až budou mít všichni barevné televizory, ale ty už všichni přeci mají.

VEVERKA,B., ZIMOVÁ,R.: Topografická a tematická kartografie. Vydavatelství ČVUT 2008. 200 stran