Zeměměřiče pro církevní nemovitosti  účelově nepotřebujeme

Jsem překvapen, jak se politologové, novináři, poslanci, církevní představitelé a jejich mluvčí vyjadřují k připravovaným majetkovým přesunům církvím a účelově se otírají o profese jakými jsou zeměměřiči, soudní znalci a odhadci, dále o odborníky, kteří pracují na katastrálních pracovištích. Někteří zpochybňují jejich odbornost, dovednost, ale hlavně je nepotřebují, aby náhodou neudělali v chaosu požadavků a v desetitisícových položkách požadavků jasno.

Kdo jiní, než zeměměřiči by měli ve spolupráci s odborníky z katastrálních pracovišť připravit a odevzdat v deskách s mašličkou geodetickou dokumentaci ke všem dotčeným pozemkům a nemovitostem, které chce vláda darovat církvím.

Zdá se, že k tomu chybí politická vůle, aby se nepřišlo náhodou na to, že v mnoha případech vláda církvím připravuje dar za to, že jim v minulosti ublížili nejenom podle kardinála Miloslava Vlka původci všeho špatného komunisté, ale také Josef II. , pozemková reforma přijata ve dvacátých letech minulého století a nakonec i po druhé světové válce realizace dekretů pana prezidenta Beneše.

Proč všechny dotčené nemovitosti připravené k předání církvím a jejichž seznam, jak přiznal ministr Jiří Čunek, existuje, neprovází v případě předpokládaných problémů, přesná geodetická dokumentace ? Vždyť čeští zeměměřiči odbornou úrovní patří k nejlepším ve světě, navíc tu máme velmi dobře fungující středoškolské, vysokoškolské i celoživotní odborné vzdělávání fachmanů a znalců, kteří by mohli udělat to, co nechce ministerstvo kultury. Připravit přesnou dokumentaci i tam, kde ještě není digitální katastrální mapa, určit nejmodernějšími přístroji souřadnice lomových bodů dotčených vlastnických hranic příslušných pozemků, případně tam, kde to bude potřeba, hranice přesně vytyčit nebo v rámci toho všeho provést mapování celého katastrálního území. Kdy jindy by se měl stát do toho pustit, než právě za této situace, kdy se mohou uskutečnit v širší podobě pojaté komplexní pozemkové úpravy, než na které má současný státní rozpočet peníze. Zkrátka, by se při realizaci tohoto majetkové daru církvím, který lze přirovnat ve svém dopadu ještě k většímu přesunu vlastnictví než k jakému došlo po Bíle hoře, vyřešilo mnohé, co by pomohlo všem občanům a hlavně státu.
Co by se stalo, kdyby odhadem možná jen za setinu částky, kterou chce vláda nyní darovat církvím bez jakéhokoliv upřesnění, zeměměřiči provedli nové mapování ? Katastrální pracoviště a následně všechny na katastr napojené databáze by získaly operát přímo z měřených dat v terénu. Nejmodernějšími technikou by vznikla digitální katastrální mapa tam, kde ji dosud nemáme.
Bohu-žel, z geodetického a znaleckého upřesňování by někde vyplynulo, že to, co církve nyní požadují, jim třeba nikdy, natož po roce 1948, nepatřilo. Voršilky a Národního divadlo jsou toho příkladem. Pokud ke změnám dojde bez zeměměřičů, pro katastr nemovitostí to bude osudovou chybou. Zdá se, že hledat důvod, proč se tak nyní spěchá a proč k přesunu vlastnictví politici zeměměřiče a přesnou dokumentaci k vybraným nemovitostem nepotřebují, není tak těžké.
Nedivil bych se, kdyby poslance o přijetí tolik diskutovaného zákona o církvích v tuto dobu nepřesvědčovala skupina lidí, kteří na prosazení zákona disponují výrazně vyšší částkou, než za kterou by se mapovací práce dokončily.
V našich zeměpisných šířkách a délkách to není poprvé, kdy se výsledky práce zeměměřičů nehodí.
Poučením by mohl být osud Josefského katastru, který poprvé pro daňové účely vycházel z určitých geodetických měření, ale byl krátce po smrti panovníka Josefa II. nahrazen Tereziánsko-Josefským katastrem. Není bez zajímavosti, že daňová reforma zavedena Josefem II. byla tehdy na nátlak církve a šlechty vrácena ve větší míře do předchozích kolejí, které položila matka panovníka. Přitom syn Marie Terezie nebyl žádný komunista. Den zahájil stejně jako jeho matka hodinovou modlitbou.


 Petr Skála,

autor je členem Rady Českého svazu geodetů a kartografů
 

Lépe než autor těchto řádků, se k problematice vyjadřují v denním tisku někteří komentátoři, jejich názory dále uveřejňujeme...

                 Jakou máme demokracii              

Napsal Martin Hekrdla     v Právu 6.5.2008

Kardinál Miroslav Vlk má jasno: kdyby byl Sněmovnou smeten návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církevní sférou, znovu vypuklo vyjednávání a politici tlačili církev, aby se -tak to řekl - všeho vzdala, bylo by to vydírání. A také by tím „demokratický stát potvrdil krádež století, kterou provedli komunisté“. Vstřícněji vyladit poslance snad ani nemohl.
Chápu, že je těžké vysvětlit prelátům demokracii všeobecně (jsou zvyklí na diktaturu v čele s neomylným papežem) a demokracii českou zvláště (nadstandardně ateistickou). Možná by pro začátek stačilo upozornit je na možnost, že demokratický stát - není-li takovým jen podle jména - je suverénem v rozhodování. I o tom, co přesně je krádež a co už nikoli. A v čem se náprava minulých křivd nesmí překlopit v křivdy nové.
Demokracie však asi skřípe, chápe-li šéf kultury Václav Jehlička (KDU-ČSL), jeden ze strůjců „procírkevního“ zákona, společensky naléhavou potřebu novostavby Národní knihovny takto: „Jako ministr nemůžu nikdy rozjet výstavbu něčeho, na co nemám peníze. To bych občanům dával špatný příklad,“ prohlásil tuto neděli v Otázkách Václava Moravce.
Klidně by však „rozjel“ přesun desítek tisíc položek různých nemovitostí a desítek, ba i - s úroky - stovek miliard korun církvím ze státní kasy. Je to skutečně zvláštní: 83 miliard vyplácených po dobu 60 let - a zúročených asi na 270 miliard - špatným příkladem není, ale mizerných 5 miliard na knihovnu by jím bylo?
Možná se v té demokracii něco opravdu zadřelo. Vlastimil Tlustý (ODS) sice poznal, že ony miliardy pro církev jsou „vycucané z prstu“. A že za takovýto způsob majetkového převodu by občan dostal - jeho odhad - 12 let natvrdo. Takto by podle Tlustého ovšem dopadl jen ten, kdy by podobnou transakci „podepsal a orazítkoval“. Jenže v demokratických poměrech a právních státech trestá se již pokus a příprava zločinu, ne?
Vím, to by ve státních institucích nezůstal kámen na kameni. A kromě toho se zdá být prozatím vyloučeno, aby návrh zákona -ten handl století zdůvodňovaný „krádeží století“ (a rozvojem obcí ujařmených blokačním paragrafem) - nyní Sněmovnou prošel. Mimo jiné proto, že narušuje rovnost před zákonem. Všichni restituenti jsou si rovni, a ne že církve jsou si rovnější. Ledaže by zase plnily veřejnoprávní funkce - jako za Habsburků, Masaryka a Beneše.
Že předseda lidovců Jiří Čunek nechce ukázat poslancům ani seznam převáděných nemovitostí, protože prý „v každé položce se dá najít nějaký problém“ (!), už docela chápu. Prohlasovávat zajíce v pytlích, toť denní chléb našich zákonodárců. Máme už takovou demokracii, která prostě chce dát církvím majetek - či Američanům Brdy - aniž by věděla proč.
Anebo máme demokracii, kde se to nestane?

                  Žádný spor o katedrálu neexistuje                   

Napsal Petr Uhl    v Právu 6.5.2008

 „Rval jsem se za komunismu, budu se rvát i za demokracie,“ prohlásil kardinál Miloslav Vlk, když soud pravomocně přiřkl svatovítskou katedrálu státu.
Jenže za diktatury se katolíci rvali za práva a svobody. Za náboženskou svobodu se s nimi rvaly i tisíce ateistů, tak jako se zase katolíci rvali za jiná práva a spravedlnost pro všechny.
O jaké právo se teď chce rvát kardinál? Jeho prohlášení je dnes absurdní, a ještě více popudí část veřejnosti proti církvi. A to je škoda.
Kardinál řekl: „Budou-li porušena základní práva (...), půjdeme i do Štrasburku.“
Na individuální základ ochrany základních práv přistoupili po válce všichni, i katolíci z monokratické církve, která demokracii neuznává, i socialisté, kteří vycházeli spíše ze zájmů společenských tříd. Socialisté se už poučili, zbývají katolíci, tedy ti čeští.
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku může podle úmluvy (Rada Evropy) „přijímat stížnosti od každé fyzické osoby, nestátní neziskové organizace nebo skupiny jednotlivců považujících se za oběti v důsledku porušení práv přiznaných úmluvou a jejími protokoly“. První dodatkový protokol pak zaručuje každému právo na pokojné užívání majetku, pokud nebyl zabaven kvůli veřejnému zájmu.
Není jisté, že by stížnost české katolické církve na český stát byla ve Štrasburku vůbec přijata. Ale kardinál Vlk bude jistě prokazovat, že katolíci jsou podle českého i kanonického práva skupinou jednotlivců, něco jako neziskovka, nevládka. Starý spor s Václavem Klausem opět ožije, jen nevím, zda důstojnost církve vzroste.
Naději na výhru ve Štrasburku církev katolická podle mne nemá. Soud, bude-li ve věci jednat, se bude zabývat vlastnictvím katedrály od Karla IV až po dnešek. Nejen podle tradice, ale i podle měnícího se práva vlastnila katedrálu celá společnost, lid země české a Československa, tedy stát a církev vždy dohromady.
Katolická církev tu má práva užívací i významný hlas při správě, ale monopolně ji nikdy nevlastnila. Spor o katedrálu vlastně neexistuje, věc vůbec nepatří před soudy! Slovy kardinála Vlka o „potvrzení krádeže století“ ztrácí katolická církev sympatie, které kvůli stalinistické perzekuci a normalizační diskriminaci zdědila v roce 1990. Já sám si jí cením kvůli jejímu společenskému významu. Podle kanonického práva jsem i údem římskokatolické církve, neboť v roce 1987 odmítla uznat, že z ní vystupuji. Stalo se to po televizním projevu jiného kardinála proti liberálnějšímu potratovému zákonu, mluvil tehdy jménem všech katolíků, i mým. To neměl, to mi velmi vadilo. Teď je podobná situace, jen poměry jsou svobodnější. Přihlásím se proto do Štrasburku jako svědek a v řízení o přijatelnosti kardinálovy stížnosti dosvědčím, že jako katolík nepatřím do „skupiny jednotlivců“, jejichž jménem si kardinál stěžuje.

                         Trvale církevno                        

žádné příspěvky