Dobrodružství vinného koštu
Jiří Minařík
- 25. duben 2008, 09:06:42
PRAHA (24.4.2008) - Víme, že vinná réva, Vitis vinifera, pochází z doby asi před padesáti miliony let. Bohem vinařství je Dionýsos, syn Dia a jeho milenky Semely. Aby ho uchránil před svou manželkou Hérou, svěřil ho Zeus do výchovy bohu Hermovi. Ten však jako posel bohů neměl času nazbyt a tak ho svěřil do péče nymfám. Ty ho ukryly do jeskyně porostlé révou. Tam se Dionýsos seznámil s vínem kterým opájel své okolí. Sazenici vína poskytl i lidem.
Daroval ji jako odměnu rolníku Ikariovi, který nepoznal, že je bůh a pohostil ho jako neznámého poutníka. Nepřinesla mu však štěstí. Zabili ho pastýři,protože neznali účinky vína a domnívali se, že je chce otrávit. Tak praví legenda. Výrobě vína se lidé začali věnovat až když se stali zemědělci. Nejstarším dokladem je nález zlomků nádob z Hadži Firus Tepe v iránském pohoří Zagros. Jejich stáří se odhaduje asi na sedm tisíc let. Citlivými analytickými metodami byly na nich nalezeny stopy solí kyseliny vinné a na stěnách se podařilo prokázat terpentinovou pryskyřici používanou ke konzervování vína.
Že je víno prostředkem k navození příjemné nálady se dovídáme už z dávných písemných záznamů. Ve svých Proměnách římský básník Publicius Ovidius Naso /43 př. n.l. – asi 18. n l./ líčí hostinu u Achillea: „Velmoži po lehátkách se rozloží, pečeným masem nasytí hlad a žízeň i starosti utiší vínem.“
Do Italie víno v 11. století před naším letopočtem dovezli Etruskové a v této zemi se stalo samozřejmou součástí stolování, společenského života i kulturního povědomí.A právě za italskými víny jsem se vypravil. Několik novinářů bylo pozváno do vzorkové prodejny VINI Italia na pražské Bělohorské ulici. Cestu „dvaadvacítkou“ do Břevnova znám. Pohodlně usazen jsem minul hotel Pyramida a za Marjánkou ve stanici Drinopol vystoupil. Tramvaj pokračuje kolem Břevnovského kláštera na Bílou horu.Naproti nástupnímu ostrůvku po levé straně ve směru jízdy v domě čp. 59 sídlí zmíněná prodejna. Po uvítání majitelem Vladimírem Čermákem jsme se s nevídaným znalcem italských vinic, o kterých dovede poutavě vyprávět, Otou Hainschem vydali za tajemstvím vinné ochutnávky. Představil nám výborná vína Carpineto,Carofoli. Pighin,Trentino i s jejich bohatým životopisem..
Pokud máme dostatek zkušeností, vybíráme si víno sami podle vzorků. Já dám na zkušenosti a radu sommeliéra vinotéky či restaurantu. Tím naším byl dnes profesionální degustátor Jaroslav Keclík. První setkání s vínem bylo prostřednictvím našich očí. Vnímali jsme čirost, čistotu, krásu jednotlivých barevných odstínů, Vzhled zvýšil náš požitek z ochutnávky. Někdy může být i signálem nedostatků, zakalení či nečistoty. Nezastupitelnou roli hraje vůně, aroma vína z květin, bylin, ovoce, koření... Pro celkový dojem z vína je nejdůležitější chuť. Soustředili jsme se na posouzení harmonie kyselinek, zbytkového cukru, tříslovin a hledali stopy aromatických složek. Je k neuvěření co všechno se v tom lahodném moku skrývá.
Až dokonce 19.století bylo víno doslova denním chlebem západní civilizace. Po tisíciletí to byl jediný způsob jak zahnat žízeň, aniž se člověk vystavoval nebezpečí střevnímu onemocnění. Odpady se vyhazovaly za obydlí a splašky tekly ulicemi. Víno bylo a je pro zdravé a posilující účinky odedávna používáno jako lék. Úspěšně se užívalo a užívá k uzdravení.V minulém století bylo dokonce na lékařský předpis a nemocný mohl jedno z mnoha léčivých vín získat na nemocenské pojištění. Co piju víno, necítím potřebu alkoholu, důvěrně mně při setkáních sděluje soused.
Sklenka vína neuškodí a ve spojení s vybraným jídlem si ji můžeme s požitkem dopřát. Já si ji dám naplněnou italským vínem ze vzorkové prodejny VINI Italia s přáním: “Na zdraví!“
Víte, že víno je lékem, jen pokud se pije v omezeném množství?
foto Jiří Koželuh
|
