Cestománie počtvrté
Petr Skála
- 27. duben 2008, 23:35:31
Každý rok jsem skoro po celou dobu veletrhu Svět knihy uvnitř obrovského mumraje a vedle mnoha jednání si stačím prohlédnout kromě kartografických děl rovněž desítky publikací. „Tak kdepak narazím na ragby ?“ říkal jsem si letos a měl jsem štěstí, že jsem to ragby v nových knihách skutečně našel.
Výstižný postřeh z ragbyové země z Nového Zélandu
Novou cestopisnou knihu v řadě Cestománie čtvrtý díl, jež vydala Kartografie Praha, jsem si neprohlížel nadarmo. Mezi deseti reportážemi z deseti zemí doplněnými geografickými informacemi jsem v ní našel postřehy ze země ragby zaslíbené a to z Nového Zélandu.
Postřehům ze Země naruby, jak Nový Zéland nazval autor reportáže Jan Pergler, jsou věnovány stránky 28 až 49. V řádcích, kde autor popisuje cestu autobusem z Wellingtonu do Aucklandu, je napsáno například toto.
„Cestovat po Novém Zélandu a ignorovat vsudypřítomný duch All Blacks je přímo hrdelní zločin. Je všude. Ve stáncích se suvenýry, v televizi, v novinách, na pouličních reklamách, v barech. I na opuštěných místech Jižního ostrova občas narazíte na vyřezaný nápis All Blacks do kmene stromu. A když už si myslíte, že jste v divočině ragbyovému šílenství konečně unikli, otevřete si láhev piva a na zátce na vás vykoukne hádanka: Centr Atl Blacks v letech 1975 – 1982 s iniciaály W.O. A vedle hned odpověď: William (Bill) Osborne.
Autor také popisuje komentáře řidiče, který jej a ani jeho spolucestující nenechal spát a neustále je bavil. Když sdělil, že ve městě cíle jízdy Australané porazili poprvé All Blacks, doprovázelo jeho slova bučení. Potlesk se ozval až poté, co řidič zahulákal: „Ale že jim to trvalo!“
„Jsme v Aucklandu, ve kterém se All Blacks 20. června 1987 stali mistry světa, když porazili Francii 29:9.“ Osazenstvo autobusu naposledy odměnilo našeho řidiče bouřlivým potleskem a ovacemi.
„Na řidiče jsem si vzpomněl,“ píše Pergler v závěru reportáže „ na letišti. V televizi právě začínal přímý přenos, jak jinak než ragbyového zápasu All Blacks. Svalnatí a neklidní Novozélanďané pouštěli na své soupeře hrůzu válečným tancem. Letiště načas zastavilo. Teprve, když hráči vyrazili závěrečný pokřik, opět ožilo.“
KOL.EKTIV: CESTOMÁNIE IV , KARTOGRAFIE Praha 2008, 224 stran
Reportáže jsou z Turecka, Nového Zélandu, Portugalska, Španělska, Řecka, Japonska, Rakouska – Korutany, Spojených arabských emirátů, Brazílie, Německa – Bavorska.
|