Ukradli poledník Mikovíniho
Bohuslav Veverka
- 17. říjen 2007, 06:51:50
BRATISLAVA (6.10.2007) - Slovenský bezplatný denník Bratislavské noviny (též Pressburger Zeitung, či Pozsonyi Újság) přinesl ve čtvrtek 6.9.2007 zajímavou informaci o řádění nočním vandalů, kteří na nábřeží generála Ludvíka Svobody, proslulém to několikakilometrovém dunajském korzu, poničili sochu astronoma Segnera a zdemolovali část pomníku Samuela Mikovíniho. Přečtěme si, co se vlastně přihodilo a hlavně kdo byl muž, kterému ukradli poledník nesoucí jeho jméno.
V noci z první zářijové středy na čtvrtek vytrhli neznámí vandalové bronzový pás a tabuli s textem, že právě tímto místem procházel tzv. bratislavský poledník, mířící na JV věžičku bratislavského hradu. Do těchto míst umístil svůj poledník zeměměřič Samuel Mikovíni. Škoda se odhaduje na 150 000 korun. Pro pár korun ve sběrných surovinách tak byla poničena významná památka připomínající slavného hornouherského kartografa, geodeta, astronoma, hydrologa, pedagoga, zkrátka muže mnoha profesí, Samuela Mikovíniho. Prvního Slováka, který získal inženýrský titul, jehož osudy byly trochu podobné s naším Janem Amosem Komenským. Ostatně oba byli i kartografové a mužové mnoha profesí a oba dosáhli za svého života značného věhlasu, u obou se neví kde se vlastně opravdu narodili.
Pojďme se proto trochu pozastavit nad životním osudy této významné hornouherské osobnosti. Je ironií osudu, že učenec, který který mimořádně dbal o preciznost svých výpočtů a map, má bohužel ve svém reálním i virtuálním odkazu řadu časových nepřesností. Tak např. podle svého pomníku a pamětní mince se narodil v roce 1686, podle jiných pramenů na přelomu století, někdy kolem roku 1700. Přesně není známo ani místo narození, možná je to obec Abelová poblíže Lučence, ale třeba i Turíčky dnešní Citobaňa. Známo je, že malý Samuel se narodil do evangelické rodiny, v Norimberku si osvojil uměni rytiny map do měděných desek, matematiku se učil v Jeně a kartografii ve Vídni. Svoji profesní kariéru zahajuje tvorbou map slovenských stolic, což bylo v té době něco jako třeba naše okresy, či možná kraje.
Píše se rok 1735 a císař Karel VI, otec budoucí císařovny Marie Terezie, vystavuje císařský dekret, kterým jmenuje Samuela císařským geometrem středoslovenských báňských měst – viz Bánská Štiavnica, Bánská Bystrica, Kremnica aj. Mikovíni vyhotovuje báňské mapy a plány, projektuje vodní nádrže a protipovodňové hráze. Jako pedagog přednáší v Bánské Štiavnici, na tehdejší první vyšší technické škole v Evropě, mechaniku, matematiku, hydrologii a vede měřičská praktika. Jeho záběr je však ještě širší, zaměřuje jeskynní systémy, navrhuje fortifikační systémy, provádí astronomická pozorování. Jejich výsledkem je právě výše zmíněný poledník, procházející jednou ze čtyř věží bratislavského hradu, o zeměpisné délce od Greenwiche cca 17° 06´02,8´´.
.
Mikovíniho životopisné záhady. Jak jsme se již zmínili, o místě narození jsou dohady. Podobně je tomu místem jeho úmrtí. Smrt dostihla věhlasného učence v 1750, během cesty v cestovním kočáru, někde na trase z Trenčína do Bánské Štiavnice. A bylo mu tedy pouhých 50 let nebo 64? A konec konců, matematicky nepřesný je i nápis na bratislavském poledníkovém pomníčku, který tvrdí, že byl postaven v roce 1997 u příležitosti Mikovíniho 250 let od jeho úmrtí. Ale pokud Mikovíni zemřel roku 1750, potom to nesedí o tři roky. Kromě poničeného obelisku symbolizujícího poledník, který stoji kousek od rušné komunikace, má Mikovíni i svoji sochu na dunajském korzu. Soch slavných kartografů není příliš mnoho a proto jí přejme aby jí nepotkal osud poledníku. Ostatně ještě méně než soch, mají slavní kartografové pamětních mincí. Samuel to dotáhnul až na stříbrnou pětistovku, vydanou k výročí 250 let jeho úmrtí Slovenskou národní bankou v roce 2000. Na minci je část mapy Bratislavské župy z roku 1733, z rubové strany idealizovaný portrét, obrázky dobových zeměměřických přístrojů a motiv sluneční soustavy. Autorem mince o váze 33 gramů je Ing. Virčík, vyraženo bylo 11 600 kusů v proslulé kremnické mincovně. Na hraně mince je vyražen nápis Kartograf – matematik – stavitel.
Je ironií osudu, že Mikovíniho poledník byl zcizen právě v době 17. kartografické konference, která probíhala shodou okolností v Bratislavě. Zda skončil opravdu ve sběrných surovinách nebo jako přírůstek sbírky kuriosit v domě nějakého slavného českého nebo slovenského kartografa, je opravdu totiž docela těžké odhadnout. S ohledem na profesní čest doufejme, že platí první možnost.
A když jsme u těch slavných městských poledníků, tak příště si napíšeme něco o poledníku pražském. Doufejme, že nám do té doby, ukotven v dlažbě Staroměstského náměstí, vydrží.
|
