Jako dějiště XII-tých geodetických dnů bylo vybráno krásné město v srdci Valašska -  Rožnov pod Radhoštěm. Hlavním stanem se stal nově rekonstruovaný hotel Relax, kde probíhaly veškeré odborné i společenské akce  pro více než 170 účastníků.

 

Nejprve několik řádků o městě a jeho blízkém okolí:

Rožnov pod Radhoštěm je jakýmsi Valašskem v malém, alespoň pokud jde o historii jeho osídlování. Byl založen už v čase první zemědělské kolonizace ve 13. století. První zmínka o městě je z roku 1267, kdy  olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku, před odjezdem na křižáckou výpravu, uvedl město v seznamu svého majetku. V průběhu let se v Rožnově vystřídalo několik šlechtických rodů. K rozkvětu hospodářství a řemesel došlo zejména za vlády Žerotínů (16.-19.století). Velký význam mělo sklářství a  tkalcovství. Už v roce 1687 je zmiňována papírna a od roku 1712 také pivovar. Obyvatelé se převážně živili málo výnosným zemědělstvím a pastevectvím. Podle pastevců - valachů byli osadníci nazýváni Valaši a celá oblast Valašsko.

Málokdo asi ví, že v Rožnově byly roku 1820 založeny klimatické lázně, které sloužily k léčbě dýchacího ústrojí a srdce. Největší rozkvět dosáhly na počátku 20. století, kdy během letní sezóny přijíždělo do Rožnova až 3000 hostů z celého světa. Druhá světová válka lázeňskou historii ukončila, ale zdravé klima a krása okolní přírody zůstaly dodnes.

Na počátku XIX. století měl Rožnov ještě vesměs dřevěné domy. V původní podobě se uchovalo i náměstí, kde stálo čtyřicet dřevěných patrových domů v průčelí spojených malebnými podloubími. První větší jednoposchoďový dům byl vystavěn teprve roku 1839. Jen zvolna  se dřevěné městečko měnilo na kamenné, a tehdy se naštěstí našel někdo, komu bylo dřevěných staveb líto a tak se zrodila idea muzea v přírodě, které bylo v roce 1925 založeno sourozenci Jaroňkovými a je nejstarším muzeem svého druhu ve střední Evropě. 

Dnes je Valašské muzeum v přírodě, které má v současnosti již čtyři areály, hlavní turistickou atrakcí města Rožnov pod Radhoštěm:

Dřevěné městečko  je nejstarší; od roku 1925, kdy bylo poprvé otevřeno pro veřejnost, sem byly postupně přeneseny a znovu postaveny domy z rožnovského náměstí. Během roku tady probíhají lidové slavnosti připomínající obřady a obyčeje zdejších obyvatel.

Valašská dědina (1972 )je nejrozsáhlejší; na rožnovské pasece Stráň bylo vystavěno přes 40 objektů  a vše, co k valašské vesnici patří, hospodářské usedlosti, salašnické stavby, mlýn a kovárna, jsou umístěny v krajině, která svou členitostí připomíná mnohé vesnice na úbočích Beskyd. Interiéry obytných domů zachycují způsob bydlení od poloviny 19. století v různých sociálních vrstvách, včetně chovu hospodářských zvířat.

Mlýnská dolina (1982) je nejmladší; kromě expozice „Dopravní prostředky na Valašsku“ je zde umístěn soubor staveb technické charakteru (mlýn, pila,hamr..) s mechanismy, které jsou poháněny vodní silou.

Areál Pustevny (1018 m n.m.) -  v polovině 18. století byla poblíž první dřevěné radhošťské kaple zřízena poustevna. Přestože byli už v roce 1782 císařským výnosem poustevníci zrušeni, začalo se místu s opuštěnou poustevnou říkat Pustevny. Posledním poustevníkem byl údajně pověstný Felix, který ve svém útočišti zemřel snad roku 1784.Pustevnám dominují dřevěné stavby ve slohu tzv. lidové secese, které byly včetně interiéru realizovány podle návrhů architekta Dušana Sama Jurkoviče. Na výzdobě interiéru Libušína se podílel i malíř Mikoláš Aleš.Současný areál na Pustevnách byl v roce 1996 vyhlášen Národní kulturní památkou  a stavby byly zrekonstruovány podle dobových plánů.

Malebné a velmi zajímavé je i okolí města Rožnova s výhledem na beskydské kopce. V blízkosti horského sedla Pustevny je nejznámější hora v chráněné krajinné oblasti  Beskydy - Radhošt (1129 m). Ten bývá tradičně spojován s uctíváním pohanského boha pohostinnosti, plodnosti a úrody Radegasta. Před rokem 1735 se na hoře pořádaly oslavy letního slunovratu. Původní socha Radegasta od Albína Poláčka byla zhotovena z umělého kamene (je umístěna ve frenštátské radnici), ale špatně odolávala nepříznivému počasí a proto byla nahrazena  žulovou kopií (váží 7 tun), která lépe odolává extrémním horským podmínkám.  Na vrcholku Radhoště se nachází sousoší a kaple sv. Cyrila a Metoděje z roku 1898, která byla navržena ve stylu byzantských staveb. Od 60. let 20. století se zde konají Cyrilometodějské poutě.

Již výše zmiňované Pustevny jsou významným turistickým střediskem a zejména v zimě jsou lyžařským rájem s 11 lyžařskými vleky a 9 sjezdovkami.

Doufám, že jste dočetli až sem a následující řádky již budou ryze „odborné“.

Ve čtvrtek 1.června 2006 byly po nezbytných úvodních akcích ( ubytování a občerstvení všech účastníků ) XXII. Geodetické dny slavnostně zahájeny, stalo se tak úderem třetí hodiny odpolední. Úvodní slovo pronesl hlavní garant a skvělý organizátor.Jan Macháně. Vzápětí vystoupili se svými projevy předsedové svazů geodetů z jednotlivých zemí, tentokrát v pořadí novopečený předseda českého svazu Václav Šanda, jako druhý předseda slovenského svazu Eduard Maták a za polské kolegy  Kazimier Czarnecki. Potom se slova ujali a své příspěvky přednesli představitelé resortů z jednotlivých zemí. Po projevech tolika pánů jako první vystoupila predsedníčka ÚGKK SR Jelena Hudcovská, následoval pan Ryszard Preuss  za GUGik a za ČUZK pan Oldřich Pašek.

Protože pořadatelé předpokládali, že po celodenní námaze již budou všichni unaveni byla vyhlášena programová přestávka až do večeře. Po večeři byla na pořadu první odborná přednáška na téma „ nejznámější český geodet Jára Cimrman“, které se s velkým úspěchem zhostil Adolf Vjačka. Za zmínku stojí jeho povzdech nad prvním „traumatizujícím“ setkáním se jménem tohoto českého velikána, kdy se sám sebe ptal, jak je možné, že o něm ve škole nic neslyšel. Bohužel, tento stav trvá dodnes a učební osnovy  se velkým obloukem tomuto fenoménu vyhýbají. A potom už se jen neformálně diskutovalo mezi kolegy a samozřejmě také trošku pilo a tancovalo.

Druhý den bylo dopoledne věnováno odborným přednáškám. Účastníci se dozvěděli něco o digitalizaci sáhových map v ČR, o tvorbě a aktualizaci digitálních katastrálních map na Slovensku a o roli katastru nemovitostí v Polsku. Souběžně mohli navštívit v jiném sále prezentaci odborných firem Gepro, Bentley, Intergraph a Gefos.

Po obědě se účastníci rozdělili na dvě nestejně velké skupiny, aby absolvovali exkurze, které jsou nezbytnou součástí těchto akcí. Jedna skupina vyrazila do výše zmíněného „skanzenu“ , druhá odjela na Pustevny. Počasí nebylo zrovna ideální a i když byl začátek června, na Pustevnách poletoval sníh a možná stačilo, aby rtuť teploměru klesla už jen o pár stupínků níž a účastníci mohli využít k relaxaci i sjezdovky.

Večer se nesl ve slavnostním duchu. U mikrofonu se vystřídali pánové Macháně,  Maták, Czarnecki a Šanda, vybraní kolegové převzali pamětní list s medailí a poděkováním Za zásluhy a rozvoj odbornosti a přátelství slovenských, českých a polských zeměměřičů. Následně se všem účastníkům dostalo pozvání ze slovenské strany na další již XIII. Geodetické dny, v zatím utajeném městě na středním Slovensku.  Tradiční raut s živou hudbou a tancem byl závěrečnou tečkou druhého dne jednání a druhý jednací den pro mnohé skončil až hluboko po půlnoci.

V sobotu ráno byl odstartován poslední blok odborných přednášek a studentských referátů. I přes páteční veselí byl počet posluchačů v sále vysoký a  s neutuchající pozorností si všichni vyslechli zajímavá témata o digitálních mapách města Prahy, o geodézii v informační společnosti, o publikování geografických dat, o geodetickém sledování zavěšené lávky Radotín a o ověřování přesnosti přístrojů z hlediska metrologie geodetických prací.

A už se blížil závěr. Všechny příspěvky byly předneseny, program byl vyčerpán a účastníci geodetických dnů se začali rozjíždět na všechny světové strany, směrem ke svým domovům.

XII. mezinárodní česko-slovensko-polské geodetické dny jsou již minulostí. Velký dík za úspěch celé akce patří především organizátorům a hostitelům, panu Macháněmu a jeho kolektivu, kteří se své úlohy zhostili na výbornou. Poděkování patří také všem přednášejícím i účastníkům, bez nichž by se tato, svým způsobem unikátní akce, nemohla konat.

A jako vždy, pro všechny zúčastněné, to byly příjemné tři dny strávené v krásném prostředí Beskyd a nedokázalo je pokazit ani nepříliš povedené počasí. A co lze konstatovat na závěr: mezinárodní geodetické dny nejsou přínosem jen po stránce odborné a profesní, ale jsou také místem pro upevnění mezilidských vztahů, neformálních setkání a výměny zkušeností mnoha přátel a odborníků, kteří se těchto akcí zúčastnili. Přejme si jen, aby se všechna další setkání nesla v podobném duchu..

Se všemi se rozloučil  moravský Rožnov pod Radhoštěm, nashledanou v roce 2007 na středním Slovensku!