„Ti, co nejedou až do Mělníka, ať nastoupí, až jako poslední, aby se pak dostali ven,“ organizoval nástup  cestujících řidič v okamžiku, kdy se  zaplňovala ulička stojícími lidmi  a venku stálo ještě patnáct zájemců. Nakonec  pravidelný spoj Praha – Štětí vyjel krátce po osmé hodině.  Na první zastávce u Vychovatelny řidič jenom zastavil, aby čekajícím cestujícím oznámil, že je nevezme a že další spoj jede za dvě hodiny. Protesty  asi sedmi lidí už neslyšel, neboť zavřel dvéře a jel dál. „Ta paní, co tam stále, je zdravotní sestra z Bulovky a jede po noční domů“, říká mi vedle stojící muž, který nemlčí ani, když v Líbeznici vystupují dva cestující.    „To je nápad na zastávkový spoj nasadit tenhle autobus, ve kterém  v uličce dva lidé vedle sebe neprojdou. To je už poněkolikáte, co jedu,“  dodal.

Také na dalších zastávkách do Mělníka se čekající lidé dozvídají, že se do autobusu prostě nevejdou a že další spoj jede za dvě hodiny.  

„Proč do Mělníka nejezdí z Prahy integrovaná doprava, která na  jiné světové strany od Prahy jezdí mnohem dál než jen do Mělníka. Také bych nemusel platit 42 korun do Liběchova  a využil bych částečně předplacenou legitimaci pražské dopravy,“ stěžuje si zbytečně další cestující a sám si odpovídá. „To by asi museli s námi jezdit mělničtí radní nebo středočeský hejtman,“ reptá mladý hoch, který ještě provokativně dodává, že po volbách se to zlepší.       

„Je zajímavé, že  v televizi řeší případy, kdy někoho nepustí do hospody a  ten  pak  hospodského žaluje pro diskriminaci. Tady se lidi nedostanou do autobusu jenom proto, že chtějí nastoupit v malé vesnici. Není to také diskriminace ? " ptá se žena, pro kterou z domova nemohl  mimořádně nikdo přijet autem do Prahy.   

Když narvaný autobus přijel do Mělníka na autobusové nádraží došlo k další komické situaci.

Z uličky muselo vystoupit  asi patnáct lidí ven před autobus, aby se ti, co se chystali vystoupit, mohli vůbec dostat ven. Volnější autobus pak přijel přesně podle jízdního řádu i do Liběchova. 

„Jak se dostaneme k sochám vytesaným do skal,“ ptá se jedna ze čtyř turistek, jež vystoupily společně se mnou. Paní mi pak ukazuje třicet let starou mapu. „Tady nezbloudíte. Je tu dobré turistické značení  a je téměř totožně jako s tím před třemi desítkami let, jež zobrazuje vaše mapa,“ radím ženám. Ptám se ještě na jejich čerstvé zážitky s dopravou a dozvídám se, že si turistky  hledaly nejlepší spojení a autobus, z něhož jsme společně vystoupili,  byl ojedinělým spojem  mezi sedmou až desátou hodinou.

Je možná  škoda, že není Liběchov  na přímé železniční trati z Prahy do Ústí. Cestu vlakem je možné uskutečnit, ale je delší a přestupuje se ve Všetatech. Zato lze však uplatnit i skupinové  slevy. Zkusím to příště.

 

Petr Skála, autor je členem asociace publicistů a tvůrců píšících o cestovním ruchu  ATchJET